Pustici_Jaromer

Facebook

Tůňky

dscf7088.jpg

Statistika

Členové : 14
Obsah : 181
Odkazy : 6
Počet zobrazení článků : 420937
Tábor 2009 PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Úterý, 31 Březen 2009 04:36

 

Moto:
„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vyhloubit studnu, z které by mohli pít i jiní.“
E.T.Seton

        Vydejte se s námi na expedici do lesů, luk a hájů, do domova  rostlin a živočichů, mezi přírodní lidi, indiány, kde půjdeme po  
        stopách spisovatele Setona,  zvaného též Černý vlk. Dostaneme se na nelehkou a přesto krásnou stezku,    
        kterou mu ukázala Příroda, matka svobodných tvorů a  lesní  moudrosti a na její konci určitě najdeme pramen poznání,
        z kterého se budeme moci napít.

                                                     

Táborový deník

24.7.-26.7.2009

Tento rok to všechno vypuklo deset minut před osmnáctou hodinou večerní na Jaroměřském nádraží. Vyjeli jsme! Po třech hodinách a několika přestupech se před našimi zraky konečně objevily malebné skály adršpašské. A tak jsme si šli a furt a furt, až jsme zjistili, že nevíme kam jdem a tak si pro nás přišel Víťa, tedy náš dnešní zachránce a odvedl nás ke kýžené chatě. Na místě jsme se ubytovali, připravili "noclehárnu" a pustili se do baštění špekáčků a pění u letošního prvního táboráku. Po zábavné noci, kterou jsme strávili buď na terase, nebo ježděním ve "výtahu" (on asi není nejlepší nápad ležet s kopce dolů), jsme si u místního potoka s mírně závadnou vodou vyleštili kusadla a mohli vyrazit do skal. Vyvrbil se ale menší problém, páč jsme ztratili klíč od chaty a tak jeden z nás musel zůstat hlídat chatu. A tak jsme pořád šli a ztráceli se a zase se vraceli a najednou se nad námi zčistajasne objevil černý mrak. Než se rozpršelo už jsme zase byli v teple chaty, zde jsme poobědvali a zapátrali si po vrazích z městečka Palermo. Později odpoledne se konečně vyčasilo a tak jsme vyrazili do skal na křížovou cestu. Nahoře na skalách nás přepadl liják, který jsme přečkali pod četnými skalními převisy.

Pikina.

 28.7.2009

Ráno jsme vstali a šli na záchod a pak na rozcvičku. Na rozcvičce jsme prvně hráli hru - byl kruh a uprostřed stál jeden člověk a určoval, co máme dělat za pozice, např. James Bond, toustovač,mixér,... Poté jsme si zahráli honičku a konečně šli zpívat. Kupodivu jsme měli lahodný chlebík s máslíčkem a marmeládkou. Po lahodné snídani jsme si šli vyčistit chrup a opět uklidit týpka. Zazněla svolávačka a všichni se seběhli do jídelny. Šimi nám oznámila, že právě začíná Indiánský trojboj. Opět to bylo po kmenech. Museli jsme nakreslit obrázek z přírodních barev, udělat nástroj z přírodních materiálů a paličku na buben. Měli jsme to udělat do oběda, ale někteří to nestihli a tak jsme s vyráběním pokračovali I po obědě. Po poledním klidu vyhodnotili obrázky, které jsme nakreslili z přírodních barev. Oznámili nám, že ty nástroje a paličky stačí až do večera. Tak jsme šli natáčet reklamy. Každý kmen měl dvě reklamy, takže celkem šest reklam. Našly se tu reklamy např. Na kůlnu, na sušák, na initipi atd... Myslím, že někteří z nás jsou opravdu dobří herci. Po natáčení jsme šli na dřevo a pak na večeři. Nakonec jsme opět skončili u ohně za doprovodu našich zbrusu nových nástrojů. Šimi nás naučila pár písniček a pak to vypuklo. Noční hra - uprostřed louky byli tři strážci papírků, ke kterým jsme se měli dostat. Hlídači měli zavázané oči a neviděli. Když jsme vzali papírek, museli jsme najít Míru, který občas tloukl do bubnu. Ten nám dal další papírek a mohli jsme jít za Pavčou, která vše zapisovala. Ještě jsme měli jeden korálek jako život. Při hře jsme si na kartičkách vybrali naše jména. To jsem zvědavá, co to bude,. Po noční hře jsme si zazpívali večerní píseň a hurá do postele.

Škuban

 

29. 7.2009

Dnes ráno se opět všichni probudili a hned potom hurá na rozcvičku v ranní rose. Po nějakém tom honění a běhání jsme si zazpívali jídelní písničku a pak už na snídani. Opět marmeláda! A když už měli všichni vonný dech I naprostý pořádek v tee-pee, mohli jsme jít vyrábět sněžnice. Potom se ještě musely prověřit v závodu okolo týpek. Některé vydržely více, jiné zase méně. Ale hlavně, že byla legrace! Dále byl v plánu závod na běžkách. Zprvu se to zdálo jako banalita, stačilo pouze obejít travnatý ostrůvek, ale když na běžkách stojíte vy sami, hned se to jeví jinak. Díky této soutěži byl oběd později, takže i polední klid byl déle.

Po posilnění špendlíky a jablky jsme se převlékli do starého a špinavého a vyrazili na bahnobitky. Po šetstidenním masovém vraždění vos se nám pomstily a tak nakonec z bojování v blátě sešlo, neboť bylop pobodáno 5 lidí. Abychom však netrávili horký den v suchu, šli jsme se ještě smočit do potoka, u kterého jsme pogratulovali také našim dvěma oslavencům. Žbluňk! Cák! Střík! A už jsou všichni mokří. Po svačině se šlo na velkou spoustu dřeva a po večeři se sehrál velmi vyrovnaný lakrosový zápas. Po běhání jsme se sesedli kolem ohně a začal obřad, při kterém měl každý získat indiánské jméno. Šimi se obětovala a zprostředkovávala nám slova dobrých duchů. Když dozněl poslední úder bubnu a každý již měl pomalovaný obličej a své indiánské jméno, mohli jsme jít do týpka zapálit oheň a potomn už jen večerní píseň a ....

 

30.7.2009

Dnešní den vypukl celkem nenápadně, po ranní rozcvičce (hra na kočku a na myš) chleba s marmeládou, úlid v týpku a dutině ústní. Ale potom přišla na řadu hra. Byla o sjíždění řeky na lodích. Lodě byly zhotoveny ze čtyř delších klacků, svázaných do podoby rámu v němž byl celý kmen, který během v lese pod vedením navigátora, snažil se dosáhnout nejlepšího času. Oběd byl poněkud nevšední a to pórková polévka a krupicová kaše. A po poledním klidu to vypuklo - bahnobitky. Mlátili jsme se v bahně rozděleni do tří kategorií podle věku. Trvalo to docela dlouho, takže drhnouce ze svých těl vrstvy zaschlého bahna, bědovali mnozí z nás a nadávali na studenou vodu I na tento poměrně zábavný sport. Po umytí v potoce umyli jsme děti I ve vaně v teplé vodě. Po večeři jsme hráli hru na bandu dětí a čtyři bludičky, která byla poměrně rychle u konce. Avšak po večerní písni to vše neskončilo, poněvač několik dětí v noci zvracelo. Takže nemohu říct, že bych se vyspal do růžova.

Víťa

 

31.7.2009

Ráno byla jako obvykle rozcvička, při které šli nahoru dovesnice a zase zpátky a pak hurá na snídani, ale nebyla to taková radost, když jsme se dozvěděli, že je zase marmeláda. Po snídani jsme měli osobní hygienu a úklid v tee-pee a v celém táboře. Po úklidu jsme se začali připravovat na hru Dobývání bubnů. Na obličej jsme nakreslili co nejstrašnější masku, oblékli jsme se do lesa a ostatní už jenom čelkali, až se já vyhrabu na kopec a začnu bubnovat. Po této náročné hře (u které jsem zjistila, že neumím počítat do pěti) jsme měli lahodný oběd šunkafleky a řepu, pak jsme měli polední klid. A po poledním klidu bylo soutěžní odpoledne. Soutěže byly např. Dát sirky hlavičkama stejně nebo hod daleký kládou atd. Pak jsme dostali buchty a začali jsme hrát trojnožky. K večeři byly polívkla od oběda a meruňky. Potom jsme šli na dřevo a pak byl táborák plný písniček a potom dobrou noc.

Štulpna.

 

1.8.2009

Na dnešek, čili na sobotu byla naplánována celodenní výprava. Letos jsme však přerušili tradici a místo obvyklého focení u babičky v Ratibořicích, jsme se vyrazili smočit na Broďák. Začneme ale pěkně od začátku. Tak jsme se tedy probudili a protáhli svá zmožená těla na rozcvičce. Potom byla k snídani buchta a k tomu kakao a pak jsme se už mohli jít připravit na celodeňák. Vyrazili jsme krátce před jedenáctou. Nejprve jsme se vyškrábali do Miskolez a jsme šli přes Větrák a přes Úpu pořád dál a dál po červené. Všichni byli mokří, protože jsme tu Úpu museli přebrodit. Cestou jsme potkali několik studánek, u kterých jsme si smočili vlasy a trochu se osvěžili.

O čtyři hodiny později .....

A jsme tady! Všude kolem nás se hemží jak hloučky lidí, tak i jednotlivci. Břeh se otřásá při komentátorově hlase v mikrofonu. A neposlední řadě je tu slyšet povyk všudypřítomných dětí, dospívajících I dospělých. Sedli jsme si do stínu a většina z nás si pak šla na chvilku zaplavat. Příjemné, chladivé, osvěžující! Po nějaké době jsme se nasvačili a vyrazili do Olešnice, odkud jsme posléze vyjeli vlakem, který nás dovezl až do České Skalice. Tam na nás čekala zmrzka a pak už jen všem dobře známá cesta do tábora. V táboře jsme se přivítali s marody a po sbírání a řezání dřeva jsme se navečeřeli. Oto bylo ještě chvilku dřevo. Hned po hygieně jsme sesedli k ohni (který dneska hřál fakt hodně), který dnes však trval jen krátce. Potom nás už čekalůa jenom písnička Ho Ho Watanay a Ej lujla a mohlo se jít do postele zavřít očka.

Verča

 

2.8.2009

"Sagažavej osej pemosej ..." zazněly první tóny ranní písně a my jsme si na rozcvičce zacvičili na hada a pak jsme šli na snídani. Po ranní hygieně a úklidu týpek jsme se rozběhli do lesa, abychom pomohlišerifovi chytnout čtyři zákeřné bandity. Šílená Rozalinda, Rejčl, Vykotlaný Čendler a Unavený Bobeš. Když byli všichni čtyři bandité dopadení, rozběhli jsme se na oběd. Poobědvali jsme tradiční blbouny - tady povidlové knedlíky a pak si odpočinuli při poledňáku. Po poledním klidu jsme se dostali na Aljašku, kde nás čekalo rýžování zlata. Naši už tak nelehkou práci nám ztěžovali zákeřní záškodníci, kteří na nás lili vodu. Když už jsme nemohli žádné zlato - tedy skleněnky v potoce najít, mohli jsme si za nasbírané valounky nakoupit suroviny na bramboračku. Když byly suroviny nakoupené, pustili jsme se do kuchtění. Každý kmen si s tím poradil trochu jinak, ale nakonec to všichni šéfkuchaři I se svými pomocníky zvládli a strávníci byli nadmíru spokojeni. Po vlastnoručně připravené véče jsme se vydali po stopách Rudého Brka. Noční bojovkou ale den neskončil. Začala totiž bouřka a liják, a tak vedoucí měli co dělat, aby nám neteklo do stanu.

Pikina

 

3.8.2009

I pondělní ráno probíhalo jako každé jiné. Budíček, rozcvička, snídaně, hygiena a úklid týpek. Z každodenního stereotypu nás vytrhlo vyrábění obřadních předmětů z přírodních materiálů. Z důvodu blátivého počasí jsme byli za tímto účelem vyhnáni do lesa. Po obídku na nás čekala veřejná prezentace našich rituálních předmětů. Větvička na pozdravy, pokoleník, amulety na zlepšení počasí, odhánění zlých duchů, větvičky na přivolání větru či nože a skalpely na obětní zvířata. Po sváče jsme s Šimi v kárce vyrazili do lesa, kde jsme si zahráli na indiány, jenž přepadali dostavník bílých tváří. Po celoodpolední hře, při které jsme si pořádně zaběhali po lese, jsme vyrazili na dřevo a začali se připravovat na večerní hudební festival. A pak to vypuklo! Sólisté I hudební skupiny zpívali a hráli známé písničky a my ostatní jsme si to pořádně užívali. Pak ještě pár písniček u táboráku a mohli jsme si "zalulat" a jít do hajan!

Pikina

 

4.8.2009

A zase je tu rána a tradiční snídaně - dnes vánočka s kakaíčkem, rozcvička, hygiena a úklid. Po klasických ranních činnostech jsme dostali dřevěné rámečky na fotky a popustili uzdu své fantazie při jejich dotváření. Každý si svůj rámeček ozdobil dle svého gusta. Většina dala přednost přírodním materiálům, a tak za chvíli byla většina rámečků ozdobena šiškami, listy, kůrou a dřevem ... atd. Byli ale I tací, jenž dali přednost např. igelitu. Po této rukodělné prácičce jsme poobědvali řízek a byl polední klid!

Pikina

 

Už při poledním klidu jsme začali s připravováním šablo na odpolední savování triček. Po svačince se už přešlo k věci, a tak se za malou chvilku na našich tričkách začínaly bělat tlapky - čili stopy a mnoho dalších obrázků nebo názvů - indiánských jmen. Po večeři si někteří zahráli přehazku nebo dokonce pod vedením Šimi prosvištěli zápasnické a sebeobranné chvaty. Po posilnění chlupatým chlebem, vlastně houskou, a po nařezání dřeva jsme jako obvykle usedli k táboráku. Ještě na nás čekala noční hra. Každý se musel proplížit okolo hlídačů k lampě, kde I zapsal své jméno. Když už se všichni dostali kevšem třem lampám, zapálili jsme si oheň v týpkách a mohli pokojně usnout za svitu měsíce v úplňku.

Pája

 

5.8.2009

Dnešek začal přímo ARMÁDNÍ ROZCVIČKOU. Bleskově jsme vyběhli kopeček na okraji lesa a zase zpět do tábora na protahování a posilování. Ještě dvacet dřepů a rychle na snídani. V cuku letu jsme si uklidili týpka a proběhla náležitá kontrola, která se dnes konečně mohla pokochat pohledem na uklizená obydlí. Všichni měli "usměváčka".

Orlí hnízda  - tak se jmenovala naše dopolední hra. Šestice orlů se uhnízdila u brodu a v lese, kam jsme se měli dostat a uloupit jim vejce v podobě nafukovacího balónku.

Po obědě nás čekala zálesácká stezka, ve které jsme mohli dokázat své umění v zapalování ohně, uvazování uzlů, topografii, orientaci v terénu, typech ohňů, nebo házení talíře na cíl. Každý se osvědčil jinak, ale všichni se těšili na večeři.

Pája

 

Po včeři jsme šli jako obvykle zpívat k ohni, ale znenadání se začali vedoucí shánět po Julče a po prohlédnutí všech stanů zjistili, že tu není. Na síti byl nalezen výhrůžný dopis, požadující za její život kmenové vlajky. Situace se vyvíjela všemožně, jen ne podle plánu.

Aktualizováno Pondělí, 09 Listopad 2009 08:21
 

Banner