|
Puštíci Indiány
Indiány stávají se
jednou za rok pouhý
když Puštíci stěhují se
na kraj známé louky
Když indiány staneme se
jsme jak nový lid
do snů, když pak vydáme se
konečně je klid.
(kluci a Mašina)
  
 
31.07.2010
Dne šestnáctého
Ráno jsme vstali a armáda zapnula sirénu. Šli jsme hledat šíp. Potom přijel taťka. Tn šíp tam hodila Ančovička. (Klárka)
Začali jsme bourat tee-pee, odnášet lavičky a dojídat jídlo ze žranice. Naložili jsme kufry, vzali si balíčky se sváčou a vyrazili jsme vstříc dalším dobrodružstvím. Šli jsme kopcem, polem, po cestě, až jsme dorazili k České Skalici. Tam jsme nasedli na vlak a jeli domů. Na nádraží v Jaroměři si nás rozebrali rodiče a hurá domů. (Škubánek)
 
30.07.2010
Dne patnáctého
Dnes, když jsme se probudili, tak nás čekala poslední a těžká rozcvička. Běhali jsme dvakrát do velkého kopce a zase z kopce, potom 10 kliků a 10 dřepů, pak nás čekala dobrá snídaně….byla to houska s džemem. Po snídani nás čekala hygiena a balení do kufrů, beden a batohů. Za několik hodin byl oběd (rýže+omáčka+maso), byl to dobrý oběd. Dále nás čekal odpolední klid a někteří ještě dobalovali. No a potom to nejhorší -----> bourání tee-pee. Nebylo to tak hrozný, ale pršela (poprchávalo. Pak pár prací s tee-pee a nakonec ŽRANICE!!!! Po žranici ještě bylo vyhlašování těch nejlepších v závodech (neboli aktivity)
Na prvním místě byl Kykoš, pak Klárka, pak Škuban a ……..dostali jsme všichni šátky na krk, nože a přívěsky na klíče (zvířátka). Potom nastal Kykoš, jak šel po mostě, povídal si s kačenkou (přívěšek na klíče) a jak šel po mostě, tak byl najednou ve vodě . Měl tam pár kamarádů, kteří se mu smáli, já jsem to neviděla, ale taky jsem se docela zasmála. Po žranici jsme měli plné žaludky, tak jsme ulehli do pohodlných postelí (právě naopak) ---čekala nás tvrdá noc . Supér (Evik)
 
  
29.07.2010
Dne čtrnáctého
Dnešní den začal jako obvykle ráno v 9:00 hod. budíčkem a ranní písní. Následovala o trochu delší super rozcvička. Po rozcvičce jsme zazpívali jídelní píseň a šlo se na mňam snídani (čaj + chleba s marmeládou) Potom si všichni omyli svoje zoubky a uklidili se v tee-pee. Najednou zazněla svolávačka a tak jsme šli do jídelny podívat se, co se děje. Tam nám oznámili, že se máme usadit a sívat se před sebe na vojenskou policii, která před chvílí přijela na ukázku. Ukazovala nám dva pejsky, zbraně pouta …. Znovu zazněla jídelní píseň a šlo se na oběd ( knedlíčková pol. a buchtičky se šodou) . Po obědě byl polední klid. Odpoledne začalo několikrát pršet, Takže se finská stezky musela několikrát odložit. Nakonec proběhla a byla fakt super. Navečer jsme se navečeřeli, zazpívali večerní píseň a šli jsme spát. (Tifany)
  
 
28.07.2010
Dne třináctého
...jsme měli rozcvičku. Hned po rozcvičce jsme měli jídelní píseň a poté nám Šimi oznámila, že si máme najít snídani. Tak jsme šli hledat. Karlos našel housky, a poté jsme museli jít namazat housky. Ale má to háček marmeláda a housky jsou uprostřed tůňky. Tak jsem tam šla první. Samozřejmě , že jsem si zapomněla shrnout kalhoty. A hned potom jsme šli zase na lanové hry. Pak se ozvali bubny a všichni rozběhli na jídelní píseň. Najedli jsme se , a hned byl odpolední klid. Po klidu jsme šli hrát hru BUBEN. Luděk nám dal barvy a řekl, že se máme strašidelně namalovat. Po hře byla svačina, pozor, palačinky!!!! Potom jsme se umyli a šli na dřevo a také hlavně na pruty, abychom mohli opékat buřty. A potom jsme šli spát. (Vajco)
   
 
 
27.07.2010
Dne dvanáctého
Hned ráno přišlo slunce a naše týpko dalo speciální rozcvičku. A když jsme přišli z rozcvičky tak já a Kykoš a Karlos jsme šli zatopit v polňačce a Davis psal kroniku. Pak byla normální rozcvička a pak byla snídaně a pak jsme šli do lanových překážek. Pak jsme šli zpátky do tábora a pak asi o dvě hodiny byl oběd a pak o dvě hodiny později jsme si myli vlasy a pak jsme šli na lanové překážky. A pak jsme přáli Leušce k narozeninám , pak jsme ji bonboniéru. (Tomáš)
26.07.2010
Dne jedenáctého
Dopoledne pršelo, a tak jsme topili v týpku. A potom jsme měli přetextovat písničku ze zpěvníku. My jsme přetextovali „Mezi horami“. A potom jsme skládali ještě básničku. Potom byl oběd. Při poledním klidu jsme dělali šablony na tryčka. Po poledním klidu jsme šli do lesa závodit. Potom jsme šli do tábora se občerstvit. Po občerstvení byla večeře a po večeři jsme šli do společného týpka, kde jsme si zazpívali několik písniček a Luděk nám řekl, že má Tomáš Lukášek narozeniny. Potom jsme šli do lesa na lanovou dráhu. (Davídek)
25.07.2010
Dne desátého
Ráno nás probudila a vytáhla z postele ranní píseň. Když jsme se sešli , šli jsme na louku za společné týpí. Tam jsme hráli na kočku a myš, Potom nám Mašina zadala pár cviků na rozcvičení. Po rozcvičce jsme byli i vysláni si umýt ruce a opět svoláni. Po jídelní písni byly buchty. Nejdřív byly tři druhy. Při snidani jsme pozorovali dvě káňata a z dálky jsme slyšeli ještě další zvuk nějakého ptáka. Také se rozdávaly zapomenuté věci a jejich majitelé po snídani vykonávali uložený trest. Poté jsme si vyčistili zuby. A poté jsme šli vyrábět náramky a náušnice. K obědu jsme měli meruňkové knedlíky , které vyrobil Míra. Opět jsme se vrhli k vyrábění. Mezi tím jsme se šli podívat na síť, jestli se chytili nějací práce. Chytili se tři : Červenka, Konipas a Pěnice černohlavá. Potom se někteří šli podívat na „domečky“ Ledňáčků a poštípali je vosy. Okolo páté hodiny začalo pršet. Když přišli, byla svačina. Rozdělili jsme se na dvě půlky. První půlka šla střílet z luku a druhá šla na pavučinu. Potom jsme se vyměnili. Měli jsme večeři a potom půlhodinu na dřevo. Sešli jsme se ve společném tee–pee a zazpívali celý zpěvník. Potom jsme šli spát a začalo pršet… (Bára)
Puštíci – indiáni
Přírody jsme ochránci,
říkáme si Puštíci.
Vyrážíme každé léto
na tábory, užít si to!
Ty dva týdny, hleďte, páni,
z nás stávají se indiáni.
Kdo ujít si to nenechá,
zábavy plno s námi napáchá.
Usínáme v tee-pee sladce,
někdy třeba při pohádce.
Ráno začne písničkou
a pokračuje rozcvičkou.
Po písničce jídelní,
máme chuť na snídani.
Rukodělky, luk a šípy,
staráme se o své týpí.
Lakros nebo lanovka,
snad i noční bojovka.
Lozíme na pavučině,
dovádíme v potoce,
někdy možná trochu líně,
někdy zase divoce.
(Papája, Ančovička, Vajco, Markétka, Klárka)
Tam u Miskolez (Mezi horami)
/:Tam u Miskolez, leží tábor náš:/
/:Leží tam dole, pod kopcem dole, tam u potoka:/
/:Spousta týpíček, vybudovaných:/
/:Na kraji louky, na kraji louky, tam u potoka:/
/:A v týpkách oheň, plápolající:/
/:Stará se o něj Ohýnek malý, aby neuhas’:/
/:Tak šel Ohýnek, přidat dřevíčka:/
/:A týpko blaflo, a týpko blaflo a pak vesnička:/
(Ohýnek(Kuba), Karlos, Kykoš, Tomáš, Davídek, Mašina)
24.07.2010
Dne devátého
Ráno jsme se probudili v dešti a zpívali jsme píseň deště, ale nepřestalo pršet … Tak jsme šli na snídani, k snídani jsme měli vánočku s máslem a nebo s pribiňákem. Po snídani jsme dali korálky a pak příjížděli v dešti rodiče, blížil se objed, k obědu byly špagety. Potom byl odpolední klid. Už nepršelo, pak byla večeře, táborový oheň a já jsem rozdělala oheň v týpí a šli jsme spát… (Markétka)
23.07.2010
Dne osmého
Ráno pršelo a tak nikdo nevylézal z týpí. Jenom občas někdo vylezl, ale za chvíli zalezl. M jsme se nudili a tak jsme hráli karty , najednou se otevřeli dveře a vnich se ovjevila moje ségra a tak začala hrát karty s náma.
Protože pršelo, nebyla ani rozcvička, jenom jsme zazpívali písničku k dešti a šli jsme na snidani. Po snídani jsme korálkovali, naobědvali jsme se a zase jsme korálkovali. Pak jsme šli na lanovku. Vylezli jsme do kopce, tam jsem si oblékl sedák a helmu, vylezl jsem na žebřík. Mašina mě pomocí kladky připevnila na lanovku - byl to hroznej pohled dolů. Tak jsem se odrazil. Když jsem dojel dolů, musel jsem dělat figuranta Páje na focení.
Pak jsme šli na sváču a zase na lanovku, potom jsme se vrátili zpět na lanovku a korálkovali jsme. Pak přijeli moji rodiče a Dvořáčkovi a zahráli nám divadlo, který bylo o tom, že v jedné indiánské vesnici žili : indiáni Velký Vlk, a jeho bratr malý vlk, princezna slunce a šaman Wakančiči. Velký vlk se zeptal, jestli Malý Vlk viděl dobrá znamení : hojnosti ryb znázorněnou mlhou nad řekou a hojnosti byzonů znázorněnou prachem nad prérií.Malý Vlk řekl : Ano, potom se Velký Vlk podíval na Modrou horu a udiveně řekl, jestli Malý Vlk vidí oblaka stříbra nad Modrou horou Malý Vlk se podíval na modrou horu a též udiveně řekl : Ano. Co to je nevěděla ani Princezna Slunce. Najednou si vzpomněli, že nevyšla hvězda a tak ji šel Malý Vlk probudit. Když se celý udýchaný vrátil, řekl, že ji nenašel. Tak přišli na to, že se rozpadá, což byla špatná zpráva. Naštěstí se objevil Wakančiči, který jim poradil, aby vyšla Princezna Slunce na oblohu. Ale na oblohu nedosáhl nejvyšší strom ani Modrá hora. Tak slíbila ruku tomu, kdo jí postaví žebřík až k obloze. Tak se indiáni vydali hledat takového muže. Za pár let se objevil bílý muž, který se jmenoval Měsíc. Ten pokácel nejvyšší stromy, ale žebřík taky nedosáhl tak ho prodloužil princezninými copy a stal se jejím mužem. Na oblohu ovšem vylezli spolu, takže to skončilo dobře. Když to skončilo, tak mi Šimi řekla : kam se hrabe televize. Rodiče taky přivezli buchtu, která byla moc dobrá.
Když jsme šli večer do společnýho týpí, přijel Barban, a tak hrál místo Šimi, protože ta pomáhala Škuboj rozdělat oheň. V našem týpí jsem četl pohádku, kterou doposlouchal jenom Karlos a potom jsem musel rozfoukat oheň a pak jsem usnul. (Kykoš)
22.07.2010
Dne sedmého
Ráno mě probudili bubnem, protože jsem zaspal. Dneska jsme měli rozcvičku v potoku. Po snídani nám Luděk řekl, abychom si sbalili věci, protože půjdeme do Ratibořic. Cestou jsme zastavili u dvou studánek. Bylo hrozné vedro, tak jsme se vykoupali v řece. Byl tam hrozný proud, takže jsme se po něm vezli. Když jsme se vykoupali, tak nám přivezli koblihy. Já jsem tam zapomněl kraťasy. Šimi mi pro ně šla řekou. Potom jsme se byli podívat na Staré bělidlo a do mlýna. Potom jsme se ještě vykoupali u splavu. Také jsme se z něj klouzali. Večer v táboře jsem vykřesával oheň. Když jsem ho konečně rozfoukal, tak jsme šli spát. (Karlos)
21.07.2010
Dne šestého
Ráno jsme vstali a uslyšeli ranní píseň. Šli jsme všichni na rozcvičku a hráli na špendlíky. Po té jsme běželi(někteří) na snídani. Měli jsme buchtu také housku a kakao. Pak zazněla svolávala a Lud´a nám řekl ,že budeme hrát hru. Tu hru jsme hráli do oběda. Byl polední klid a my musely(naše tee-pee) mýt nádobí. Po poledním klidu jsme hráli další hru. V té hře šlo o to , aby jeden tým sebral vlajku tomu druhému. Byla to trošku brutálnější hra. Po hře byla sváča. Také jsme šli na dřevo, abychom měli čím zatopit. Večer jsme se sešli všichni u ohně. Lud´a nás překvapil tím , že jsme hráli noční hru, která se jmenovala cesta za světluškami. Pak jsme šli spinkat. (Ančovička)
20.07.2010
Dne pátého
Na tábor dopadly první paprsky slunce a ozvalo se dunění bubnu s hlasitým zpěvem. To jsme pěli ranní píseň aby se všichni probudili a šli na rozcvičku. Na rozcvičku jsme si vyšli do nedalekého lesíku pod vedením té holčičky, co jí říkají Vlak, neboli Mašina. Po neuvěřitelných sportovních výkonech jsme konečně dostali snídani. Výbornou housku s máslem a marmeládou jsme zapili ještě lepším černým čajem. Po té jsme si vydrbali zoubky, uklidili v týpku a dopoledne jsme zakončili bojovou hrou, jménem Silný had. Museli jsme za 30 sec. Proběhnout určenou trasou a druhé družstvo se nám v tom snažilo zabránit. Byla to pořádná bitka, ale naštěstí se nikomu nic vážnějšího nestalo. Konečně nastala dvanáctá hodina a s ní i čas oběda. Dostali jsme polívku a jako druhé jsme si mohli vybrat jestli chceme kolínka s omáčkou nebo houskový knedlík s omáčkou.¨
S polknutím posledního sousta začal polední klid. Někdo se vyspal, někdo si zašel na dřevo a někdo si udělal hudební kroužek. Na konci poledního klidu nás přišli navštívit Pikina a Verča. Přinesli nám svačinu a tak jsme si dali svačinku. Po té jsme si vyzkoušeli své indiánské dovednosti v podobě lakrosu a střelby z luku. Následovala další svačinka a pak hurá na dřevo. Sbírali jsme dřevo na společný oheň, do týpka a někdo ho sekal a štípal.
Nakonec jsme se ještě navečeřeli a Pája šla vykřesat oheň. My jsme si zatím s kytarou zazpívali a za chvíli už oheň hořel. Zvuky kytar a náš zpěv se ozýval dlouho do noci.
Před spaním jsme se ještě sešli uprostřed našeho tábora, natočili se na západ a zazpívali si večerní píseň „ Ej lujla maja zula … “ (Škubánek)
19.07.2010
Den čtvrtý aneb poznáváme novou rodinu.
Vstáváme a začínáme den letos poprvé houskou s marmeládou. Po naplnění žaludků a dokončení hygieny je třeba dostavět tábor. Stavění jídelny se ujali vedoucí a děti pomáhaly všude kolem, kde bylo třeba. Samozřejmě velké úsilí bylo vynaloženo na úpravu týpek. Po dostavění tábora následoval oběd, kterým jsme nabrali nové síly. Byly potřeba!
Po odpoledním klidu jsme se sesedli v jídelně a tam nastalo pravé šibování s dětmi do jejich nových rodin. Po několika minutách, pro někoho plných napětí a doufání, byly rodiny v úplném sestavení. První rodinu vede Pája, pod jejím vedením spolu žijí Tomáš, Ančovička, Evik, Vajco, Davídek, Markétka a Lukášek. Proti nim se v naší vesnici postavila jiná rodina, ve které spolu žijí Klárka, Kryštof, Škuban, Tyfani, Karlos, Kuba a Mašina a Barča. Tyto dvě rodiny budou proti sobě stát po celých čtrnáct dní jejich soužití v táboře.
První zkouškou spolupráce našich nově utvořených rodin bylo měření sil při trojnožkách , kdy každá rodina měla určenou obranu a útok a snažila se shodit trojnožku soupeřům. Po sportovním vyžití následoval klid a následně večeře. Po večeři se obyvatelé indianské vesnice sešli u čistého ohně ve společném týpku, v kterém jsme si zapěli písně a připravili se na noční hru.
Ta začala po soumraku. Naši stateční přátelé se vydali tmou, pouze s malým zdrojem světla. Překonali cestu, při které se orientovali pomocí odrazu pásky a museli si zapamatovat obrázky. Na konci cesty byli odměněni neznámou bytostí – dostali od ní táborový zpěvník. Po cestě zpět do tábora nahlásili, kolik obrázků si zapamatovali a šli opět do společného týpka.
Nakonec už jen večerní píseň, rozdělání ohně a celá tábor usínal. (Mašina)
 
 
od 16 - 18 . 7 2010
Dne prvého, to všechno znova začalo. Matička Země vykoná svou obvyklou okružní cestu kolem naší životaposkytující hvězdy, rok se tedy s rokem sešel a my se konečně vydáváme putovat a na každoročním táboře spolu strávit dva letní týdny.
Vyjíždíme z našeho jaroměřského nádraží. Pac a pusu, maminko, tatínku. Bílé třepotající se šátečky nám daly sbohem a zmizely s prvním zákrutem dvojice kolejí.
Kuks. Vystupujeme z vláčku, poměrně rychle kontrolujeme počet naší devítičlenné skupinky a naše první kroky míří k malému rybníčku, kde jsme se na ač už podvečerních , ale stále ostrých paprscích slunce, postavili do kroužku a seznámili se. Každý o sobě řekl pár slov a pokračovali jsme k sochám ctností a neřestí. U všech jsme se zastavili, pojmenovali si je a šli dále po přestávce na pití. Cílovou stanicí pro dnešní den byl vlčkovický rybník. Tam jsme se navečeřeli a uložili ke spánku. Dnes pohádka nebyla.!!! Ale přesto jsme pod hvězdnou oblohou v této parné noci krásně usnuli.
Dne druhého jsme viděli raky. Spíše raka. A někdo bohužel nic. Skrývali se pod kameny v rybníce.
Namířili jsme si to teď do Vlčkovic ke Špačkom. Pohoštěni jsme byli čajem, dali si chleba a mohli jsme si zde natočit vodu.
Šli jsme dále, přes pole, přes lesy a taky přes potok, kde jsme se už úplně zbroceni vlastním potem zastavili a osvěžili. Líbilo se nám tam natolik, že jsme vybudovali hráz a ráchali se ve vodě s hrází zvýšenou hladinou. Blbnutí jsme zakončili svačinou v podobě chleba s pomazánkovým máslem.
Vykročili jsme dál do kopce a po náročném stoupání odpočívali a tam …..jsme našli sekáče, na čemž by ještě nebylo nic tak zajímavého, ale zvládli jsme , že si ho Vajco položila na ruku, čímž se projevila i přes nemírný strach, jako velká statečnice! Chválím, Val.
Netrvalo dlouho a my procházeli jednou uličkou už úplně utrmáceni a téměř bez vody. Poprosili jsme tedy přes plot jednu paní a ta nám ochotně něco málo vody napustila do lahví.
Další zastavení u potůčku a … hřmění. Vyšli jsme, prošli tábořištěm, kde nám dali trochu vody a došli na polní cestu. Na jedné straně ječmen, na druhé pšenice, na třetí my a zatahující es obloha se záblesky na obzoru. Pomalu přichází. Už si po tolika dnech suchopáru brousí zoubky a vztahuje nad námi radostně ruce. PRÁSK! Z jejího smíchu až zamrazí. Naštěstí Luděk už zavolal Špačkovi a už pro nás někoho vyslali. Jdeme jim po silnici naproti. Cestou vidíme několik úchvatných blesků na obloze, které se před námi zářně a chloubně předvádí. Zatím ale ani jediná kapka.
Přijíždí pro nás auto a všechny děti jsou odvezeny do sucha obydlí Špačkových. Jen co se zavřeli dveře od auta, spadaly první kapky lijáku. Dospělácký zbytek stačí ještě docela promoknout, ale spíš z… rozvernosti :). A už jsme všichni převlečeni a v suchu, pijeme čajík, prostě blaho. Pod střechou také přespíme a ukázalo se to jako nanejvýš šťastné řešení (a nezaprší a nezaprší). A jak se to usíná po slíbené pohádce.
Dne třetího započneme chutnou snídaní. Výtečně. A také to pokračuje filmem a smaženkami s tvarohem mmmmmmm. Celé dopoledne ještě čekáme, pojedeme totiž autobusem do Miskolez. Poděkujeme za skvělé zázemí, rozloučíme se a nasedáme na autobus. Z Miskolez je to co by kamenem dohodil a tak jsme brzy v tábořišti. Znovu se nám rozpršelo, tak si v tee-pee krátíme čas hrami. To už se k nám přidává zbytek táborníků, který postupně přijíždí.
Dorazí i naše bedny a postele, a tak si začínáme zařizovat týpko, rozmisťovat věci, uklízet, trhat trávu.
Když jsme byli už docela dobře zabydlení, byl tu čas na svačinu. Ještě si sehnat nějaké dřevo a chrastí na večerní oheň v týpku, postavit jídelnu … někdo si ještě zkusil zamuzicírovat, a pak byla večeře.
Komu se podařilo rozdělat oheň, mohl usínat po večerní písni s pohledem do tančících plamínků a někteří i indiánskou pohádkou. Hanyetu wašte. (Agléška)
Divoši
18.7.2010
V pátek vyrazili za slunečného počasí, přespali nedaleko rybníka u Vlčkovic a putovali k táboru, Dnešní noc pršelo a tak se snad dostali pod střechu včas. Po poledni se sejdeme všichni na tábořišti. Žádné ztráty nejsou hlášeny.
|
